Pekařka z Vysočiny a síla trpělivosti v jednom bochníku
Květinová zástěra, silné ruce a kvásek, který má jméno po babičce. Její chléb voněl po oříšcích a vydržel týden, aniž by se rozpadl. Pověděla, jak přečkala těžší rok tím, že pekla víc pomaleji, ne rychleji. Doporučila mi krájet tenčí plátky a jíst je s tvarohem a solí, když je den dlouhý. Každá skýva mi připomněla, že hodnoty jako čas, péče a řemeslo jsou výživou stejně jako mouka. A že trh je místo, kde se tyto příběhy předávají dál.